Jedle kavkazská (Abies nordmanniana)

je vždyzelený jehličnatý strom z čeledi borovicovitých, pocházející z Malé Asie a Kavkazu. Byla pojmenována podle svého objevitele finského botanika Alexandera Nordmanna; její vědecké jméno bývá někdy mylně překládáno jako „jedle normandská“. Do západní Evropy se dostala v polovině 19. století, brzy po svém objevení. V současnosti je zde místy využívána v lesnictví a jako okrasná dřevina.

Ve své domovině vyrůstá do výšek až 60 m; introdukována v Evropě vyroste maximálně do 30 m výšky. Koruna je kuželovitá, pravidelného tvaru a zavětvění (u solitérních stromů až k zemi), vrchol je v mládí výrazně zašpičatělý, u dospělých jedinců oblý. Kořenový systém je srdčitý a na kvalitních půdách může sahat do značné hloubky.

Mladé stromy mají matně šedou hladkou borku, staré stromy pak borku rozpraskanou, podélně rozbrázděnou. Letorosty jsou žlutozelené nebo žlutohnědé, krátce chlupaté, pupeny nesmolnaté.

Velmi husté, čárkovité, zřetelně rýhované jehlice jsou 2–3 cm dlouhé a na rozdíl od jedle bělokoré obrůstají větvičku i z horní strany, kde jsou nasměrovány šikmo dopředu. Svrchní strana jehlic je tmavozelená a lesklá, spodní se pak vyznačuje dvěma bílými řadami průduchů. Při rozmělnění v dlani vykazují poměrně výrazné aroma.

Zelenožluté či načervenalé samičí šištice rostou v oblasti vrcholu stromu, samčí šištice jsou červené; dobou „kvetení“ je duben až květen. Nezralé šišky jsou světle zelené, v době zralosti hnědé, s vyčnívajícími podpůrnými šupinami a hojně smolnaté. Jsou válcovitého tvaru a dosahují délky až 15 cm a průměru 3–4 cm. Jako u jiných jedlí na větvičkách stojí vzpřímeně. Dozrávají během října, a posléze se rozpadají se přímo na stromě.

Vyžaduje hluboké, úživné, dostatečně vlhké půdy i vyšší vlhkost vzduchu, je citlivá na sluneční úpal i silné mrazy.